Amateur Theatrics, 12. kapitola

Dobrý a pohodový den přeji!

Jsem ráda, že jste si minulou kapitolu užili. Ačkoli jsem se lehce zmínila, že tato nebude tolik sluníčková, ještě pořád... může být... hůř... a hůř.

A taky že bude! 

Ale zpátky k dvanácté kapitole překladatelské chuťovky; Coulson rozdal práci, a skromností nešetřil: vyřešte to, a mákněte si. Hračka. Jenže Clint má teď jiný problém. Místo aby se řešilo, jak Lokiho dokopat ke spolupráci co nejrychleji, hraje se tady na taťku. Protože tu malou bestii nemůžete nakopnout, jako byste klidně nakopli tu velkou. 

A malý Loki se mezitím, ať už vědomě či ne, uchyluje k menšímu citovému vydírání. Chudák Clint. 

Kulový. Ať si to vyžere, pták jeden.

Ale vás samozřejmě stále miluju, víte to.

-----

Zavřeli sice dveře od konferenční místnosti, ale jak Clint, tak i Tony ve výkonech svých hlasivek excelovali, tudíž to pravděpodobně příliš užitečné nebylo. Clint ani nebyl překvapený, když si pak ke konci porady všiml, že Loki prchnul z obýváku. Ale byl překvapený, a to dost, když ho našel v druhém pokoji, jak sedí v nohách postele u Thorových nohou, ruce obmotané kolem kolen. Vypadal tak drobně. A vystrašeně.

„Nazdar, kluku,“ pozdravil ho Clint a dlaň mu položil na záda. „Promiň za ten řev odvedle.“

„To je v pořádku,“ pravil Loki, aniž by se pohledem odtrhl od bratrovy tváře. „Nebál jsem se.“

„Ne, já vím, že ne,“ odsouhlasil mu to Clint.

„Já chápu… chápu, že můj nedostatek vědomostí ohledně Midgardské magie vám teď dělá problémy,“ pokračoval Loki tichounce, přiškrceně, nejistě.

„Hej.“ Lukostřelec jej vzal za bradu, lehce ji pozdvihl, aby se Loki přestal koukat na Thora. „To není pravda. Nic, absolutně nic z toho, o čem jsme se hádali, není tvoje vina, jasný?“ Tedy alespoň prakticky ne, že jo. Ve většině. Dítě Loki zničilo hřiště, ale dospělý Loki způsobil, že se něco takového vůbec mohlo stát, i kdyby s menší pomocí Thora a Mjolniru. Docela ho znepokojovalo, jak jednoduché bylo Lokiho rozdělit na dvě naprosto rozdílné osoby, ale protože si Clint hýčkal svou vlastní příčetnost, rozhodl se tomu nevěnovat příliš mnoho pozornosti.

Loki od něj trošku odtáhl hlavu, a sklonil se ještě víc, aby mohl celou tvář schovat do kolen. „Ale kdybych věděl víc, bylo by to lepší.“

„Možná,“ řekl Clint. „Možná kdybychom i my ostatní něco o té magii věděli, tak by to taky bylo lepší. Možná kdybychom se všichni neoblíkali do nablýskaných pyžam a nebojovali se zločinci, tak by to bylo sakra lepší, až na to, že by se bez nás asi pěkně nudili. To je hodně možná, hochu. Jediná jistá věc je to, co máš rovnou před nosem.“

Princ nad tím na moment uvažoval. „Přijde mi to zvláštní,“ řekl nakonec. „V tomhle věku, v jakém jsem teď, mě můj bratr… neměl moc rád. Jsem menší a mladší a mám radši magii než bitvy, což ho… ztrapňuje.“ Nabídl Clintovi poněkud rozechvělý úsměv. „Je povzbuzující vědět, že jednoho dne stejně budeme dobrými přáteli, a to i přestože on zůstane válečníkem a já mágem.“

Takže takhle se cítí nejhorší člověk na světě, pomyslel si Clint nešťastně. „Víš co?“ zvolal. „Řekl bych, že tohle si zaslouží zmrzlinu na večeři. Co na to říkáš? Jako odměnu?“

„Zmrzlinu?“ zopakoval Loki zvědavě, a trochu se ze svého mrzutého klubka povytáhl.

„Tys snad nikdy neměl zmrzlinu?“ zeptal se ho Clint. „No tak to musíme napravit. Jdeme - zmrzlina pro všechny!“ Tak strašně to přeháněl, až si byl docela jistý, že i bezvědomý Thor musel poznat, že něco není v pořádku, ale Loki mu jen věnoval láskyplný pohled, který jasně říkal: Vy Midgarďané jste podivní, ale jsem rád, že jste neškodní.

Samozřejmě, že to nevyřčené ‚a taky že jste mí a Thorovi přátelé‘ tam někde taky bylo, ale Clint na to prostě nehodlal myslet. Ani omylem, ani trochu.

„Pojď, svezu tě.“

„Oh?“ zpozorněl Loki, a rozesmál se, když ho Clint vyzvedl a posadil si ho na záda. „Vy Midgarďané jste tak zvláštní,“ zahihňal se. „Ale jsem moc rád, že jste naši přátelé.“

Clint se stěží vyhnul obrubním. Sakra. Steve má pravdu. Průšvih, zatraceně velkej průšvih.

-----

předchozí - pokračování

Share: