Side by Side, 3. kapitola

Vítám vás u třetí kapitoly, poutníci! Tohle je poslední díl, ve kterém jsme ještě na Asgardu, od příštího to bude samá Země… a pak zase Asgard!

Jsem tak šťastná, že jsou prázdniny…

Yo, yo!

-----


„Tony? Vstávej… no tak, vzbuď se.“ Ačkoli všechny nervy jeho těla protestovaly, neměl to srdce nechat chudáka kapitána, aby s ním i nadále hystericky třásl.

„Klídek, kápo,“ zasténal, když otevřel oči a spatřil Stevův rozmazaný obličej. Pak se dezorientovaně rozhlédl kolem sebe. „Ten parchant se vrátil?“

„Kdo, Tony?“ Steve se nechápavě mračil a dle jeho zkoumavého pohledu se nejspíš snažil zjistit, jestli nemá jeho kolega otřes mozku.

„Kdo jinej mi s takovou radostí ničí byt? Ten idiot z Asgardu! Thorův bráška! Moje věž! Haaa!“ řval, přičemž se stihl zvednout z trosek a odhodit od sebe Steva.

„S tímhle nemá Loki nic společného,“ ozvalo se od dveří – tedy od něčeho, co kdysi dveře byly. Stark se rozzuřeně otočil za hlasem a jeho tvář se ještě víc zkřivila vztekem, když spatřil Furyho.

„Taky jste si mohli pohnout! Nechali byste mě zabít… kdyby… kdyby…“ vydechl a začal si masírovat spánky. „Jarve, co se vlastně stalo?“

„Na věž mířila spoustu střel, většina nás zasáhla. Způsobené škody se opravují, pane.“

„Jo, to si ještě pamatuju. A pak?“

„Kontaktoval jsem pana Bannera, který byl v době útoku o tři patra níž ve svém pokoji, pane. Transformoval se a mnoho nepřátel pobil,“ vyprávěl Jarvis a všichni v místnosti by přísahali, že v tom zaslechli stopy vzrušení a hrdosti. „V současné době se nachází na střeše, a dle jeho životních funkcí není vážně raněn. Za patnáct vteřin bude stoprocentně bezpečné jej oslovit. U Vás, pane, bych doporučil rentgen hlavy, mám podezření na lehký otřes mozku.“

„Ááá… Hulkie by mě v tom nenechal. Oblíbil si mě, to je jasný,“ ušklíbl se Tony.

„Okej, Tony, teď ten rentgen.“

„Seru na rentgen. Jarve, je z těch útočníků některý naživu?“

„Obávám se, že ne, pane.“

„Do hajzlu,“ dupl si Stark a vztekle se rozhlížel po svém ještě před hodinou luxusním bytě.

„Řediteli,“ ozval se za jeho zády kapitán. „Měli bychom počkat na příchod Thora, určitě pozná, odkud útočníci jsou.“ Fury přikývl.

„Nechám své lidi, aby našli tělo, které...“ pochybovačně pohlédl na právě přicházejícího Bruce, „je poznatelné. A kapitáne,“ dodal, když se k nim otáčel zády, „dotáhněte Starka na ten rentgen.“

„Ano, pane.“

Skvěle. Fury byl pryč, Steve se snažil Tonyho odtáhnout z nejvíce poničeného obýváku a polonahý Bruce právě nešťastně zkoumal rozbité brýle. Idylka.

***

„Tak, teď vypadáš o moc lépe,“ řekla Frigga a snad posté svého mladšího syna pohladila po tváři, něžně, jako by se bála, že mu i tímhle ublíží. Pak se ohlédla na Thora, který vypadal čím dál nervózněji. „Měli byste jít,“ oznámila mu, ačkoli si sama přála opak. Thor na ni pohlédl.

„Musíme na Zemi… spojit se s Avengers. Dluží mi laskavost,“ sdělil jí vážným hlasem, ignoruje Lokiho zblednutí, když si vzpomněl na své poslední setkání s Midgardským maskotem – Hulkem.

„To je jediný důvod?“ zeptala se Frigga s úsměvem a bůh hromu se mírně začervenal. Loki obrátil oči v sloup. „Chtěla bych tu smrtelnou dívku poznat,“ pokračovala královna, předstírajíc, že reakce svých synů neviděla.

„Poznáš ji, mám v plánu ji sem přivést. Tady bude víc v bezpečí než na Zemi.“ Frigga přešla k Thorovi, jemně ho vzala za loket, a odvedla jej až ke dveřím.

„Thore,“ zašeptala. „Dávej na něj v boji pozor.“ Blonďák s úsměvem přikývl.

„Nenechám nikoho, aby mu ublížil,“ ujistil ji. Královna se vrátila zpátky k mladšímu princi a sedla si vedle něj.

„Teď… to bude trošku bolet. Vrátí se zbytek tvé magie,“ řekla. Loki se snažil ignorovat slovo bolest a soustředil se na to příjemnější – magii. Přikývl. Jeho matka mu položila dlaně na hruď. Srdce se mu rozbušilo rychleji.

Naposledy se ho takhle dotkl Odin, když mu většinu moci bral. Kouzlo bylo v Lokiho těle od narození, bylo jeho součástí. Kdyby ztratil všechno, okamžitě by zemřel. I když mu vzali jen část, bylo to pro něj, jako by od něj trhali kus jeho samotného. Tehdy se na místě zhroutil a probudil se až po několika dnech na ošetřovně. Teprve pak ho stráže směli odvést do cely.

Tělem mu projela vlna palčivé bolesti, všechny svaly v těle se mu napjaly. Trhl sebou, když ucítil dvě těžké a velké ruce, které mu pevně svíraly ramena. Thor, uvědomil si. Než stihl omdlít, bolest polevila a on ztěžka oddechoval, aby získal ztracený vzduch. Pohled se mu zvolna vyjasňoval. Frigga ho mateřsky políbila na čelo.

„Teď už budeš v pořádku. Thore,“ obrátila se ke staršímu synovi, „počkej ještě chvíli, než se přemístíte…“

„Nemůžu, matko. Situace je vážná, nemůžu si dovolit více čekat…“ Thor zněl nešťastně, ale neměl na výběr. Královna si skousla ret a chvilku přemýšlela.

„Podívej se na něj… nezvládne to bez problému…“ šeptala.

„Na Zemi budu mít více času. Předpokládám, že domluva při pomoci ve válce nebude tak rychle za námi. Za tu dobu se zotaví.“

To bylo rozhodující. Thor pomohl bratrovi vstát, a Loki byl natolik unavený, že se ani nepokusil jej odstrčit.

„Vraťte se brzy,“ uslyšeli svou matku, než zmizeli v modré záři Tesseractu.



Share:
spacer

1 komentář:

  1. Ha! To je obrázek od Kibbi. :D Začínám u této sériovky a zatím moc pěkné. Miluju tvoje díla. :))

    OdpovědětVymazat